46. Stezka: Lázně Kynžvart 13.-16.5.2004

Ve čtvrtek jsme na sraz v 7:26 na Hlavním nádraží dorazili v sestavě já, Wjt, Máca, Mazan, Daf, Velebák, Kačka, Vítek, Dojčer a Sylva. Daf s Velebákem díky zásobování mobilními pivy málem nestihli vlak ale zato se nám podařilo vychytat luxusní kupátka v místenkovém vagóně a s kuřáckým bonusem. Mazan hned začal likvidovat zásoby pojízdného baru. Pak jsem se lehce ztrapnil když jsem vyzvídal na rozhodčím kdy už budeme v Planý i když jsme přes ní vůbec nejeli. V Domažlicích jsme byli ve třičtvrtě na jedenáct a při přestupu do motoráčku nás tak pobavil spolucestující vykalenec že jsme si ho chtěli vzít s sebou na zakončení jako kuriozitu... Chvíli před dvanáctou jsme vyhopkali z vlaku v Bělé nad Radbuzou. Navštívili jsme restauraci ve které jsme byli při zajišťování s tím že se nadlábneme ale prý z důvodů nekompatibility jejich kuchyňského vybavení s evropskou unií jsme měli smůlu. Naštěstí měla otevřeno sámoška a hlavně cukrárna. Zde jsme se rozdělili a Dojčer se svojí dálkovou jednotkou vyrazil na nějakou strašlivou túru a ostatní po realistickém zhodnocení situace zvolili nejkratší cestu (cca 4,5km) a to po kolejích. Díky tomu že jsme s Wjt vyrazili dříve mohli jsme přes trochu chladné počasí vybudovat pěknou přehradu na polní cestě, kterou nejvíce ohodnotili místní rideři na bicyklech, kteří si ji dali několikrát, ale bohužel do ní nikdo nespadnul. Pak jsme si dali zewling na louce mezi pampeliškami a čekali až nás dohoní ostatní. Ti se po cestě ale bavili znehodnocováním drobných mincí pod koly vlaku takže se čekání protáhlo. Nakonec jsme je objevili jak svačí asi 100m od nás. Po chvíli házení frisbíčkem se začalo trochu zatahovat a Daf nás navíc začal popohánět směrem k Třemešné protože se blížila hodina příjezdu čerstvě odmaturované Haničky. Po cestě nás ještě čekalo občerstvení v podobě feferonkové Veletomově vodky a pohled na krásné kozičky (a někteří si i sáhli). Do hostince v Třemešné jsme dorazili tak akorát aby jsme zahlédli mašírující Dojčerovu squadru. V hospodě jsme byli vřele přivítáni jak paní hostinskou tak místním starostou a ostatními myslivci. Večeře byla móc dobrá a dokonce zbylo na repete pro některé hladovce. Večer jsme trávili kulečníkem, šithedem a hovořením o důležitých věcech. Pomalu začali odpadávat lidé do spacáků do přilehlého bývalého kina (včetně mně), jen asi polovina vydržela do půl jedenácté aby mohla přivítat Reindlika a oslavit jeho příchod, což asi nebyl nejlepší nápad. Však taky někteří ráno vypadali dost "nevyspale". Jelikož v noci a ráno byla celkem klendra tak proběhlo vstávaní a vykupování místní sámošky celkem rychle. Po soustředění u autobusové zastávky následovalo obvyklé dělení na úderné jednotky. Dojčerovci vyrazili na delší ale o to hnusnější trasu a my ostatní směrem na 5km vzdálený rybník Chobot (Sycherák). Nejdříve po silnici (Dafovo pampeliškové dežaví) do Dubce, pak po modré s malým zewlingem u rybníka Medence kde nás došli Dojčerovci. Pak společně okolo louky plné bučících krav a telat k Sycheráku. Zde se po zjištění že občerstvení nepremává oddělil Reindlik s prohlášením že jde do Borku do hospody (ani jsme mu nestihli říct že tam žádná není). My ostatní jsme na břehu rybníka objevili lavičky a trávník, kde většina začala dospávat minulou noc. Jen Daf, já a Wjt jsme byli dost čilí abychom se sportovně vybili s frisbíčkem a skejtbolem. Někdy okolo půl třetí jsme se přece jen vykopali ke stíhací jízdě Reindlika (což bylo předem marné, jak jsme poznali později). Po dvou kilometrech jsme se v Borku napojili na žlutou značku a po ní jsme pokračovali přes moc pěkný přírodní park Valcha plný skal, potoků, rybníků a stromů směrem na Stráž (cca 8km). Na štěstí Mazan nebyl v nejlepší kondici takže jsme mohli dělat spoustu zastávek a kochat se. Dojčerovci neměli tolik slitování a hnali se vpřed do Stráže. Stráž nás přivítala nejdříve asi stovkou papoušků, pak starým bernardýnem, několika koťaty, dvěma moc pěknými koni a na návsi sedícími uprchlíky. Do hospody u Kostela jsme dorazili ve správnou dobu a až po nějaké chvíli jsme zaregistrovali Filipa R., který už byl od jedné hodiny zabrán do rozhovoru s několika místními, což mělo za následek že nás pronásledovali místní s dotazy typu: "Ty jsi malej Šimon? Jo? Tak o tobě to Filip mluvil.". Jelikož ubytování za peníze v bytě nad hospodou nějak neklaplo, byl pro nás ke spaní připraven chlívek s matracemi a pro odvážné velký přívěs. Hospoda se projevila jako velice příjemná a dobře vybavená (fotbálek, kulábr, šipky, sympatická dcerka a trochu otravný synek paní hostinské). Po guláších, vepřo-knedlo-zelu, klobáskách a tlačence se jen zaprášilo. Tuším okolo sedmé dorazila Zoo, Hanka s Hořákem a Filip Melichar. V půl jedenácté je napodobili Lojzek s Jíťou, Polka, Štefan, Peťan a saracén s nepochválenou Káčou. Pak už se jen čekalo na Oshe s Erkou, kteří jeli stopem a naštěstí je v půl druhé tirák dovezl až před hospodu. Pak už jsem šel uložit Polku a tak ve dvě jsem to do spacáku zalomil taky. Jak jsem slyšel později někteří to táhli až do skoro rána. Po moc dobré snídani dorazil Karel s Dášou a odrazila posílená Dojčerova skupina. Já s Polkou, Oshem, Erk, Wjt, Mácou, Lojzou, Jíťou, Haničkou a Peťanem jsme vyrazili po zelené směr Bor u Tachova (asi 6km) s tím že z Boru pojdeme vlakem. Počasí bylo celkem slušné takže jsme si to užívali a dávali si zewling všude kde to šlo. V Boru jsme našli pěknou hospodu s nerudným hostinským, dali si něco na zub a pár kol fotbálku a pak zjistili že nám vlak ujel a další pojede až ve čtvrt na osm. Takže jsme vylezli z hospody s tím že půjdeme pěšky a při tom jsme narazili na Mazana který mezitím stopem dojel do Újezda pod Přimdou, kde si dal u Tří Pštrosů oběd a pak znovu stopem do Boru. Prý že už má zase hlad a že v hospodě počká na Dafa s Reindlikem a dalšími kteří vyráželi do Boru později. My jsme se tedy vydali na cca 7 km dlouhou túru po silnici do Starého Sedliště. Po cestě jsme okoukli místní způsob zarážení dřevěných tyček do země pomocí nakladače (rozhodně bych nechtěl být v kůži toho magora co držel pod lžící nakladače tu tyč) a taky jsme pěkně zmokli. Nakonec jsme do hospody "V tunelu" dorazili ještě s cca dvacetiminutovým náskokem před těmi co jeli vlakem. Po ubytování v pokojících (zdarma a ještě na postelích) jsme se sesedli v hospodě a litovali že ze slíbeného grilování díky dešti sešlo ale pan hostinský se projevil jako čaroděj a vykouzlil obrovské hromady mas, salátů a pečiva a to v ceně v jádru minimální. Po večeři Lojza hrál na kytaru s mohutným povzbuzováním místních ožralů. Jelikož mi nebylo dobře a navíc jsem byl ospalý tak jsem ještě chvíli dráždil venku proti sobě psy a kočky a pak jsem v půl dvanáctý po vlažné sprše vytuhnul. Ale zábava prý probíhala ještě dost dlouho a podle toho taky ranní brzké vstávání na vlak do Kynžvartu vypadalo. Ráno ještě trochu pršelo a kupodivu se nám podařilo úspěšně v plné sestavě dostat na nádraží v St. Sedlišti. Mimochodem šli jsme okolo hospody kde jsme na oné památné stezce do Babylonu čekali na Mazana který po nádražích a vlacích v okolí hledal košili a čepici. V motoráčku co přijel jsme měli shodou okolností vlastní vagón takže se všech 26+1 lidí pěkně rozložilo dle libosti. Asi po hodině drkotání po vesnicích nás vláček vyložil na nádraží v Planý u Marih. Lázní, kde byla otevřená trafika a bufet, takže jsme tu čtvrthodinku při čekání na další přípoj dobře využili. Rychlík do Lázní Kynžvart se přiřítil v oblaku novinových ústřižků a halekání BanikPičo což jsme s nadšením opakovali. Po vystoupení z vlaku v Kynžvartu jsme cestou na fotbalový stadion (kde bylo zakončení pořádané 14. trasou) zhlédli pěkný šutr s nějakými makromikro něco a pak ještě několik obyčejných. Na stadion jsme dorazili prakticky první, takže jsme mohli začít v místní občerstvovně likvidovat zásoby klobásek, piva a okurek a přitom vymýšlet něco na zakončení. Nakonec zvítězila improvizace - jako vždy. Jako projev úcty knížeti Metternichovi a starýmu Procházkovi jsme použili jakousi pohanskou úklonu na kolenou, rytířem byla vyhlášena Máca jakožto průměrný člen s nejhezčí prdelkou, o myš a krále soutěžil Wjt s Haničkou a vyhráli (ale ceny letos nebyly tak hodnotné jako loni a předloni), na trasovou soutěž (o nejlepší přinesenou kuriozitu/dar) jsme se pro změnu vy.. kašlali. Počasí bylo sakra proměnlivé ale většinu zakončení nepršelo a dokonce i občas svítilo sluníčko. Zhruba o šesté hodině odjížděl do Prahy stezkový vlak a opět jsme jej v klidu stihli (podivné). Jen jsme se opomněli (jak už Mazan napsal) nějak zásobit pitivem a jídlem. Ono tedy vlastně nebylo kde. Ale nebyli jsme sami, když jsme s Dafem tradičně procházeli vlak tak všichni staří jen spali a pokud nespali tak byli stejně nasuchu. Což už ale pozoruji již zhruba třetím rokem. No nic. Většině to nijak moc nevadilo, z části proto že už byli poštelováni a z části proto že neměli potřebu chlastat. Jen mně tak napadá že bychom měli občas udělat s 23kou nějaké výměnné školení případně společnou akci - mají tam spoustu ženských a málo chlapů a navíc byly zjištěny nějaké nedostatky v dope skills a tak podobně. Do Prahy jsme po malé zastávce v tunelu před hlavákem (BanikPičoVsSpartaVole) dorazili asi v devět a já jsem vyrazil domů, ostatní zřejmě dělali ještě nějakou afterpárty. No celkově musím tuto stezku narozdíl od Mazana zhodnotit jako úspěšnou - ztráty nulové, organizačně to kupodivu celkem klaplo a nějaké ty zážitky taky byly.

P.S. komu v textu chybí interpunkce tak má pravdu...